se konalo další zasedání zastupitelstva MČ Prahy 1. Nadcházející Velikonoční svátky se na něm odrazily tím, že bylo navrženo tak málo bodů, že zastupitelstvo začínalo až po obědě (tedy bez oběda) a bylo ukončeno ještě za světla, po přednesení interpelací. Tím ovšem není řečeno, že by průběh byl méně škaredý.
Při standardním dohadování o programu byly vyřazeny body oposice, ne proto, že by to byla snaha oposici umlčet, ale proto, že navržené body byly absurdní.
Pavlík tam opět cpal boj proti hazardu, který už od té doby, co byla schválena celoměstská vyhláška zákazu hracích automatů i v kasinech, nikoho příliš nezajímá. Až na Pavlíka, který se na tom snaží dělat kampaň. Teď přišel s naprosto absurdním nápadem a dožadoval se toho, aby toto zastupitelstvo, kterému zbývá funkčního půl roku, zavázalo budoucí – nově zvolené zastupitelstvo, aby se nesnažilo znovu otázku hazardu otevřít. Hazard se mezi tím beztak přesunul na internet.
Kromě tradičního odvolávání starosty tentokrát chtěl dát trestní oznámení na Grabeina kvůli Maršmelounu, resp. kvůli tomu, co konal či nekonal v minulém volebním období, když byl na hlavním městě radním pro majetek.
Rovněž dospěl k názoru, že zastupitelstvo má navrhnout soudu předběžné opatření, aby zakázalo obžalovaným radním dále zacházet s majetkem.
Ač vše to, co ho napadá, může udělat sám za sebe, chce to mít jako usnesení zastupitelstva, kde na to ovšem dost hlasů nemá.
Jen tak mimochodem, další soudkyně se vyloučila ze souzení oné věci, protože jako předsedkyně SVJ získala od MČ Praha 1 granty jak na vodoměry, tak na opravu domovního fondu. Ejhle, k čemu jsou ty granty dobré.
I když tentokrát piráti po sprduňku z vedení nastoupili do lavic, furt neměl dost hlasů ani na zařazení těch bodů do programu.
Ani Holá paní neuspěla se svou snahou řešit noční klid a hluk v staroměstských ulicích větším zapojením městské i státní policie do ochrany veřejného pořádku. Že by se s nimi mělo jednat. Ušlo jí, že každý týden zasedá u starosty krizový štáb, na němž jsou vrcholní představitelé obou policejních složek přítomni a tyto problémy řeší. Prostě je n populistický výkřik.
Novinkou byla volba přísedících obvodního soudu, dříve známých pod názvem soudci z lidu. Novinkou nebyla volba samotná, ale to, že se kandidáti poprvé přišli osobně představit. Stálo to za to.
Kandidát, který na svých webových stránkách má uvedeno, že pohladil Obamu, přišel ve strakatém triku, a když ho arch. Vích pokáral, že na sebe nevzal na vznešené jednání zastupitelstva důstojnější ohoz a zda takto bude v případě zvolení chodit i k soudu, odsekl mu, že tam si přes to navlékne talár. Neprošel.
Stejně tak jako kandidátka, která u téhož soudu pracuje byť v jiné funkci, ale může být předsedou senátu ovlivňována.
Z dalšího programu byly schvalovány granty na volnočasové aktivity, dokonce ani proti rozdělení prostředků na Granty na opravu domovního fondu námitky nebyly, krom lítosti koalice, že nezbyly peníze tak jako loni, které by se daly použít výhodněji. Třeba na cyklostezky. Uspěly všechny žádosti, ale vzhledem k převisu požadavků nad penězi, které byly k disposici, bylo třeba všechny žádosti krátit na 77%.
Technické body procházely hladce, včetně zamítnutí absurdního požadavku na uzavření splátkového kalendáře na 13,6 roku.
Problémem se ukázalo být změna prohlášení vlastníka v domě Jindřišská 18. Číža zvedl svatou válku proti paní Tykačové a nařkl nás, že se jí snažíme vyjít vstříc, přesto, že se s ní soudíme. Jako v jeho případě je obvyklé, je to jinak.
Paní Tykačová stála (a zřejmě i nadále stojí, byť v rejstříku jsou vedeny jiné osoby) za firmami ARTA a MELTEX. které kdysi (kolem roku 2005) ve veřejné soutěži odkoupily velkou většinu půdních prostor na území Prahy 1, včetně stavebního povolení. Posléze se s MČ Praha 1 obě firmy začaly soudit o to, že podle koupeného stavebního povolení nelze v daných prostorech půdy vystavět. ARTA žalovala MČ Praha 1 o 93 milionů, a tento spor už byl ukončen. MELTEX nás žaloval o 136,8 milionů a tento spor ještě běží, byť se postupným moderováním snížil požadavek MELTEXU asi na 38 milionů.
Problém předloženého bodu byl v tom, že v konkrétním domě koupil MELTEX 2 půdní jednotky, ve kterých si udělal galerii a tu posléze doplnil do celé podlahy, čím v obou případech z jedné bytové jednotky učinil dvě.
Po dlouhých a složitých jednáních se nám podařilo přinutit MELTEX k tomu, že přikoupí nově vytvořené bytové plochy a také příslušný podíl na pozemku. Tedy ne, že bychom paní Tykčové nějak vyhověli, ale právě naopak.
To ovšem Čižiňák ve svém svatém boji nedokáže pochopit.
Vrcholem pak byl přehled o veřejných WC, vhodných pro vozíčkáře, rozdávání euroklíčů k tomu, aby je mohli vozíčkáři snadno používat. Drobným problémem je to, že euroklíč pasuje do eurozámků, kterými ty WC nejsou ve značné míře vybaveny. Beztak je to bouda – jde o obyčejnou univerzální vložka asi za 3 stovky, která však díky označení „euro“ stojí 10x tolik.
A na závěr nám bosorka, která má více očí než potřebuje, presentovala své představy o participaci.