Tedy formálně ano, ale v 17 letech zemřel na leukemii, třiadvacet let před tím, než jsem se narodil. Zbyla po něm fotka s tenisovou raketou a socha, kterou podle něj jako tříletého batolete vytvořil známý sochař Bohumil Kafka.
Můj táta se narodil stejný den, jen o osm let později, a tak se v rodině jeho narozeniny neslavily.
Teta Divka byla malířka a vzala si rovněž malíře Richarda Landra, zvaného v rodině Nanuk, tehdy učitele kreslená na gymnasiu v Kutné Hoře, který se časem vypracoval na profesora loutkářství na pražské Akademii výtvarného umění.
Můj táta byl strojním inženýrem, pracoval ve zdravotní firmě Chirana a zbyly po něm zdravotní autobusy, obsahující rentgen či různé ordinace, které jezdily po republice a představovaly v té době mobilní zdravotnictví. Později pracoval na césioteraxu, což byl jakýsi předchůdce CT a NMR.
Máma byla oční lékařkou na II. oční klinice, vedené prof. Jaromírem Kurzem. Po jeho smrti kliniku převzala máminá vrstevnice komunistka Věra Kadlecová, ale její muž se v době Pražského jara postavil na špatnou stranu a byl tedy jako ministr zlikvidován, stejně tak jako jeho žena na klinice a do vedení se dostala moje máma, ač nikdy ve straně nebyla. Dokonce byla ve svém oboru tak dobrá, že ji nechali operovat Husáka.
Můj bratranec Petr Landr byl výtvarníkem jako jeho rodiče, ale hlavně se kamarádil a spolupracoval s naším senohrabským sousedem Pavlem Smetáčkem. Ten založil Traditional jazz studio (zvané konkurenty též Portviš boys band), v němž působil i jeho bratr Ivan se svou ženou, zpěvačkou Juditou Čeřovskou.
Jejich sestra Helena si vzala Pavla Čižinského, s nímž měla tři kluky – Pavla, Jendu a Kryštofa. To byli vrstevníci mých dětí, s nimiž si u nás na zahradě často hráli.
A jak je ten svět malý, tak se stal Pavel na rok a čtvrt starostou Prahy 1 (než jsme ho odvolali) a Jenda, který na Praze 1 učil na gymnasiu, je už 12 let starostou Prahy 7 a kandidoval na Praze 1 do senátu. Pochopitelně jsem ho volil, ale nestačilo to.