Referendum začalo mimořádným zasedáním zastupitelstva začátkem září, které mnělo na pořadu jediný bod – tedy vyhlášení místního referenda o zákazu elektrokoloběžek.

Protože problémy s jejich provozem trápí Prahu 1 řadu let, čekal se krátký průběh, ale přesto jednání trvalo 4 a půl hodiny.

Jednak byl přizván MUDr Hřib, náměstek primátora pro dopravu, který se ¾ hodiny presentoval svým materiálem, zákazu elektrokoloběžek na celém území Prahy, který mu ovšem před čtvrt rokem (v červnu) rada hlavního města smetla s tak opakovaně útočil na místní ODS, aby si srovnala primátora Slávka Svobodu (ODS).

Po jeho odchodu útočila oposice na předkladatele, že je to vlastně všechno již zařízeno a jde jen o předvolební kampaň ODS před komunálními volbami příští rok.

Asi pětkrát musel Burák vysvětlovat Felklovi a Lachmannovi, že ze zákona nelze zakázat jen sdílené koloběžky, ale všechny, a u těch, které vlastní občané Prahy 1, jako projev skutečné mikromobility a nikoliv jako srandu pro opilé turisty, se to bude řešit samostatným povolením, stejně jako místo pro parkování aut.

Na závěr si oposice prosadila do referenda dalších pět otázek, proti dlouhodobě vadícím problémům – AirBnB, nočnímu hluku. Zákazu prodeje alkoholu ve večerkách po 22 hodině a zřízení bezbariérových WC na každém břehu Vltavy.

Mimochodem, to je jediné opatření, které může Praha 1 realizovat sama o sobě, na vše ostatní musí škemrat u magistrátu.

Zajímavé na tom je, že vedení a úřad Prahy 1 chápe pojem na pravém či levém břehu Vltavy jako, celé území Prahy 1 nacházející se vlevo či vpravo od Vltavy., novináři to chápou doslovně a míní, že ta WC budou na pravém či levém nábřeží.

Vlastní referendum proběhlo spolu s parlamentními volbami a výsledky na jednotlivé otázky získaly 70 až 80%. Lze to brát jako sice velké, ale nikoliv absolutní vyjádření obyvatel.

Tady je si třeba uvědomit, že na Praze 1 se vyskytuje asi 15 adres, na kterých se poskytuje fiktivní ubytování – v některých bytech je evidováno až 600 obyvatel a 300 firem. Ti, kteří bydlí ve skutečnosti jinde, se k volbám, ani k referendu neobtěžovali pochopitelně přijít.

Spousta voličů byla navíc o existenci referenda překvapeno a až ve volebních místnostech se o něm dozvěděli. Mnozí o něm neměli ani tušení.

Radnice však pro úspěch referenda udělala maximu. Vydala dokonce zvláštní číslo časopisu Jedna, které bylo z více než 50% věnováno referendu a jeho otázkám.

Jen drobným problémem se stalo, že bylo distribuováno až ve středu – tedy až 5 dní po volbách.