Notoricky tvrdím, že ředitelem nemocnice má být doktor, jinak hrozí, že primáři, kteří mu lezou do řitě, ho přesvědčí o významu svých požadavku, jejichž význam bez medicinálního backgroundu nedokáže posoudit.  Kdo je lepší anální alpinista, dosáhne, že nemocnice bude prosazovat nesmyslné či pochybné projekty.

O ministru zdravotnictví to platí tuplem.

Viděli jsme jak náměstek pro epidemiologii (odbornou veřejností chápaný především jako ředitel HK nemocnice, který nadřazoval osobní kšefty na zájem špitálu, a proto byl odvolán), přerostl ministrovi přes hlavu, ministrovo ego bylo narušeno a Prymulu odvolal. Místo aby to tím skončilo, Babiš (který tomu nerozumí ještě víc), ho podržel. Babiš se ostatně prezentuje jako ten, který vyvolal sporná proti Kovidová opatření a když hrozilo, že to bude muset platit státní rozpočet, přehodil to na opatření ministra zdravotnictví, který za nic takového neodpovídá a náhrada ze státního rozpočtu tedy nehrozí.

Jsme vedeni partou amatéru – poslední nápady – zmatky kolen roušek – a Babiš k těm všem zmatkům a protichůdným opatřením prohlásil, že ministr byl oklamán svými podřízenými. Po kolikáté už?  A co na to na milost vzatý tajtrdlík z Palackého náměstí?

Vyházel své podřízené, kteří ho oklamali a tím pádem vystavili veřejnému posměchu, vyházel je, vedl jinak k zodpovědnosti? Ne, Babiš ho pokryl.

Po té, co jsme jakžtakž překonali akutní fázi, čelíme druhé vlně, i když se jí tak neříká, je čas ne na protiepidemická, ale na protiepidemiologická opatření.

Nejsem novinář a tak jako doktor veškerého lékařství (což je překlad titulu MUDr. – medicinae universae doctor) jsem si vědom rozdílu významu slovu protiepidemický a protiepidemiologický.

Od dubna jsem se úmyslně zdržoval komentářů k opatřením predikovaným vládou, jež se ob den lišily, nechtěje být osočen z protistátní politiky. Ale co je moc, to je moc. Zvláště postupné rozvolňování a nyní zase zpřísňování protiepidemických opatření si zaslouží pro svou nesmyslnost komentáře.

Prostě epidemiologové náhle ucítili šanci vládnout a pocitu moci nad celým národem se dosud nedokázali nabažit.

Prymulu nahradil Maďar, už je taky pryč, přijde třeba Horvát či někdo z WHO – ta zprvu popírala význam roušek, nyní je považují za základ. K podobnému názoru dospěl i Trump, ale česká pneumologická společnost nedávno presentovala studii o to, že roušky nemají valný význam. Ale je třeba něčím děsit společnost.

Velký podíl na zblbnutí veřejnosti mají media.

Když na začátku potíží TV ráno odvysílalo zprávu z tiskovky, že žádné nebezpečí z viru nehrozí, lidé to jsou ochotni chápat. Ale když to TV opakovala každou hodinu, český člověk, z dob komunismu zvyklý číst mezi řádky, se začne ptát, když to furt opakují, není na tom vlastně něco?

Následovalo v médiích lačné sledování denního nárůstu počtu mrtvol.  Pak se ukáže, že první čech, zemřelý na Kovid, nakonec na Kovid nezemřel, protože byl více než požehnaného věku, měl řadu závažných onemocnění a že zemřel přirozenou smrtí.  Už jen jeho přestěhování z domova důchodců na ARO stačilo k tomu, aby dosud jakž takž kompensovaný organismus multiorgánově selhal. Ostatně počet lidí skutečně zemřelých na Kovid je velmi málo. Většinou zemřeli na jiná onemocnění a Kovid byl u nich nalezen jen jakoby bokem.

Zažil jsem kdysi na Smíchově vystěhování několika bloků na sídliště, aby mohl být blok modernizován. Čtyři pětiny z přestěhovaných důchodců do roka zemřely, protože se nedokázali adaptovat na cizí prostředí.

Přestože je Kovid obecně chápán jako respirační infekce, šířící se kapénkovou nákazou, a tedy ochranou je nošení roušek, tak epidemiologové vymysleli a rozšířili teorii, že jakýkoliv osobní kontakt je nebezpečný a tak jsme svědky toho, jak Macron s Merklovou do sebe šťouchají loktem, místo, aby si podali ruku nebo si to zcela odpustili.

Media rozšířila výsledek studie, že na hladkém kovovém povrchu zůstává virus aktivní až 3 dny. No a co? Oblizujete snad hladké kovové předměty? A výsledek – lidi se přestali v tramvajích držet a přibylo pádů a zbytečných úrazů.

Lidé přestali ve výtahu mačkat tlačítka v domnění, že by se od palce nakazili. Začali je stříkat desinfekcí – jenže po určité době tlačítka přestávají fungovat, protože desinfekce nesvědčí tlačítka ovládající elektronice.

Na chirurgické klinice byl pochopitelně omezen provoz a operovaly se jen nejvážnější případy. Čtyři pacienti s rakovinou, kteří měli absolvovat život zachraňující operaci, odmítli do nemocnice nastoupit, protože se báli možné infekce Kovidem.

Takže vemte na vědomí, že když se na kurtu hraje tenis, je vše v pořádku, ale za drátěným plotem venku jste ohroženi – může na vás dírou v plotě skočit virus – byť jste v klidu a tenisté v plné fyzické zátěži. To samé platí pro bazény – jak vylezete z vody, je nebezpečno, hned si nasaďte roušky.  Fotbal se hraje bez diváků, hráči, běhající do úpadu, jsou bez roušek, v klidu přihlížející bafuňáři je mít musí.

V hospodě buďte klidní –  do 22 hodin virus spí, ale ve 22,05 virus už na vás zaútočí, proto se musí hospoda či bar zavřít.

Narůstající počet pozitivně testovaných je dán tím, že se více testuje. Tak jako existují bezpříznakoví bacilonosiči, existují i vironosiči. Ti jsou však všichni hozeni do jednoho pytle s nemocnými, ač jim nic není. Na veřejnost jsou presentování jako „lehký průběh“. Slavná chytrá karanténa moc nefunguje, když hlavní hygienička prohlásí, že se nedohledá 25% případů a že je to prý skvělý výsledek. Celé se to zvrhlo jen na ajťácké sledování kontaktů a omezování osobní svobody. Ale jak začne kolabovat hospodářství, jde všechno stranou.

Hamáček chce zásadně navýšit rozpočet ministerstva vnitra. Proč? Protože v první fázi rozvolňování vyhnal deseti tisíce policajtů, aby chodili po parcích a nabádali obecný lid, aby si nasadil roušku. Pokutu nedali jedinou, jen dělali štafáž nesmyslným opatřením. Výsledek? Miliony přesčasových hodin, stovky tisíc peněz za přesčasy vyplacených. To vše zcela bez efektu.

Situace se zhoršuje, proto se musí zavést nošení roušek v hromadné dopravě. Chápu, ale proč ne hned, ale až za týden? A v čí prospěch to je, když rouška stojí 2 koruny, ale prodává se za 60 ž 80?

Do kultury, na sport, může být 100 až 500 diváků, rozdělených do sektorů a sedících daleko od sebe. Pro demonstranty to však neplatí – inspirovali se naši epidemiologové snad v Bělorusku? Když dav nezvládnou, nechám to být. Mají ramena jen na ty poslušné.

Neztrácejte důvěru, epidemiologická lobby zas něco ob den vymyslí. Třebas, že výroby vakcíny proti koronaviru se vrazily stamiliony a tak se nařídí plošné očkování celé populace, aby se ty prachy vrátily.