Jan Josef Václav, hrabě Radecký z Radče, nejvýznamnější z vojevůdců naší historie, který se jako náčelník štábu podílel na porážce Napoleona v bitvě národů u Lipska a ještě ve vysokém věku bránil a v roce 1848 ubránil jako místodržící v Lombardii a Benátsku jednotu mocnářství v bitvách u Custozy a Novary proti sardinskému králi Karlu Albertovi. To, že jej podporovaly i Garibaldiho revoluční gardy, bylo z hlediska vojenské síly zcela zanedbatelné (ostatně s revolučními gardami jsme měli o 100 let později také své zkušenosti), ale po letech se to dalo použít politicky – Radecký bránil sjednocování Italie, bránil bojům Italů za nezávislost.
Krátce po jeho smrti byl maršálu Radeckému vztýčen pomník na Malostranském náměstí, jako uznání tomuto vojevůdci, který v minulosti zreorganizoval armádu a výrazně se postaral o zlepšení postavení vojáků.
Proto také na pomníku, stvořeném nejvýznamnějšími sochaři své doby, bratry Maxovými, stojí maršál na štítě, neseném představiteli všech vojenských složek monarchie.
V roce 1916 zradila Italie Trojspolek s Rakousko-Uherskem a Německem a přistoupila k Trojdohodě (Anglie, Francie, Rusko) a tím pádem se v roce 1918 na konci Velké války octla na straně vítězů. Protože Radeckého pomník na Malostranském náměstí byl na dohled od italské ambasády v Mostecké ulici, prosadila si Italie v roce 1919 jeho odstranění. Sokl pomníku byl zbourán a vlastní bronzový pomník byl uložen v lapidáriu Národního muzea, kde přečkal i dobu II. světové války.
Již v roce 1992 se v odborných historických kruzích diskutovalo o navrácení pomníku na Malostranské náměstí. Od roku 2014 se i ve veřejném prostoru začaly požadavky tohoto typu ventilovat.
Vznkl spolek Radecký, pod vedením ing. arch Jana E. Bárty, významného člena Klubu za starou Prahu, který si dal navrácení pomníku za cíl, a postupně dílčími kroky za svým cílem stále jde. Vytvořil koncept, ideovou studii, ba zahájil i veřejnou sbírku příspěvků na navrácení pomníku maršála Radeckého tam, kde chybí.
Snahám o jeho navrácení v letech 2016 – 2017 bránil mladej Stropnickej, který z pozice náměstka hlavního města brojil proti tomu, tvrdě, že Radecký byl přisluhovačem Habsburků (těžko koho jiného, když tu jiná legitimní vláda v 19. století nebyla), a že byl vrahem italských revolucionářů, kteří bojovali za nezávislost Italie. Tímto populistickým a zcela ahistorický blábolem tento zeleno-rudý neomarxista, bez znalostí faktů, zcela pod vlivem své ideologie tehdy zabránil vážné odborné a veřejné debatě o navrácení pomníku. Jediné, v čem měl pravdu, bylo to, že pomník byl ulit z děl, ukořistěných v bitvách u Novary a Custiozy. No a co – lépe je z děl ulít pomník slavnému vojevůdci, než z nich zase ulít nová děla pro potřeby v budoucích válkách.
* * *
Mezinárodní architektonickou soutěž na úpravu Malostranského náměstí, vyhlášenou v roce 2014, vyhrálo studio Hájek, které s návratem Radeckého pomníku počítalo. Jen ji v posledních letech, s ohledem na situaci, kdy Praze vládla prešpurská Krnda, moc nezdůrazňovalo, ale ve hře je stále. Je třeba zahájit veřejnou debatu o navrácení pomníku na jeho původní místo. Původní místo to zcela nebude, protože jím vedou tramvajové koleje, ale co možná nejvíce poblíž. Další varianty ztrácejí historickou odezvu, protože pomník byl původně umístěn při ústí Mostecké ulice, tedy do Královské cesty, jako pokrčování sochořadí Karlova mostu, kam se též maršál ohlížel.
Od roku 2014 spolek Radecký trpělivě vytváří potřebné podklady pro znovu umístění pomníku – ideový návrh, varianty umístění, projektovou dokumentaci soklu, technické podmínky, náklady na vznik kopie pomníku či odbornou restauraci originálu, rozpočet celého procesu a zdvořile ťuká na dveře různých politiků na městě i na městské části.
Nyní je však třeba už rázně zabušit. Hledala se vhodná data k reinstalaci pomníku – 250. výročí od maršálova narození, 160 výročí jeho smrti, 160 výročí vztyčení pomníku. Všechna data uplynula bez valného zájmu veřejnosti. Je úplně jedno, zda se najde nějaké jiné vhodné výročí, důležité je, aby tam pomník konečně stál.
Původní pomník objednala a zaplatila Krasoumná jednota pro Čechy, přičemž čtvrtina z ceny byla získána z veřejné sbírky. Spolek Radecký rovněž vypsal veřejnou sbírku, ale je jasné, že celou částku (odhad je zhruba 20 milionů korun) pouze z dobrovolných příspěvků hradit nelze. Přispět by měla městská část Praha 1, hlavní město i ministerstvo kultury – tedy instituce, pro které je 20 milionů v celkovém rozpočtu malicherná částka.