Jó to byla firma. Sídlila na rohu Dušní ulice od 30. let minulého století, vybavená původním železářským interiérem, který se dočkal dokonce památkové ochrany.
Byla a už není. Koulovi se dopustili té nepředloženosti, že zemřeli. Železářství zdědila jejich dcera a požádala kvůli daním, o to, aby nájemní smlouva nebyla na ní osobně, ale na jí 100% vlastněnou firmu. Radnice se snažila vyhovět své občance, tak s tím souhlasila. Šlo to záměrem a upřednostnila ji před vyšší nabídkou.
Pak požádala o rozšíření účelu užívávání, že by kromě železa prodávala i zlato. Kov jako kov – obojí je přece občanská vybavenost.
Jenže pak se dcerunka dopustila faulu. Prodej železa nevynášel, zlata taky ne, tak firmu prostě střelila. Přes různé přeprodeje se firma s nájemní smlouvou dostala do rukou společnosti Merlot d´Or, která se rozhodla tam zřídit vinotéku pro své zákazníky, a tak znova žádá o změnu účelu využití.
Ač nejsem sledovatelem xichtknihy, když se něco děje, tak mi obvykle nějaká dobrá duše dá vědět.
A tak jsem zjistil, že Body, který to měl půl roku čas vyřešit, nyní hodil na sítě šťavnatou kost. A spustila se záplava diskuse o tom, že vináren je tu jak naseto a železářství ale chybí.
Proti obecným steskům, že pro ty zrádce z Mycotužijeme a to nejhorší ze zkorumpované ODS a TOP09 bude prosazován finanční výnos nad zájmy domorodců. Jediný, kdo rozumně poukazoval na vývoj ve světě i u nás byl Zdeněk Schwarz, až ho Hradčanská včela okřikla, že by měl řídit záchranku a ne zbůhdarma trávit čas u počítače hádkami na xichtknize.
Je jasné, že půjde o podstatnou změnu nájemní smlouvy, takže se musí vyhlásit záměr, do kterého se může přihlásit každý a rada pak vybere.
Prý zas budou rozhodovat peníze a ne zájmy občanů.
Já nemám problém vypsat záměr za tři pětky, dokážu si to zdůvodnit jak před Bohem, tak před zákonem.
Problém je v něčem jiném. Aby se do něj někdo přihlásil. Ono totiž nejde jen o nájemné, ale žadatel musí nakoupit celý sortiment toho, co bude jako železář prodávat. A taky se tím provozem železářství uživit. Na diskusi na sociální síti se jen 3 lidi vyjádřili, že by tam chodili. Osvětlovačka z Nové scény by železářství uvítala, protože každou chvíli potřebuje jeden hřebík či dva šrouby. Ostatní by tam šli tak jednou, dvakrát do roka. To toho podnikatele neuživí.
Problém je v tom, že železářství zanikala pro nezájem. Matně si vzpomínám jen na ty, kam jsem chodil – u Rotta, na rohu Ječné, u Anděla, na Jungmannově náměstí. Železářské zboží se přesunulo do supermarketů na sídlištích, kde nadnárodní firmy nejsou odkázány jen na prodej železářského zboží a ztrátu kryjí z prodeje jiného sortimentu.
Ne, že bych nechtěl, ale bude se opakovat situace z roku 2012, kdy radnice vypověděla smlouvu nebytovce o 530 m2, rozlezlé do třech pater, domu na Jungmannově náměstí 7, průchozím na 28. října 14, kde pan Šruc provozoval drogerii, parfumerii, barvy laky, kosmetiku, kadeřnictví. Nepamatuji si už, proč byla výpověď, ale pravděpodobně pro černé podnájmy butikům.
Taky se vzedmuly petice na záchranu železářství. Vědoma si své odpovědnosti k občanům, ta ničemná TOP09 vypsala záměr na pronájem železářství na 47 m2 ve Skořepce. Nepřihlásil se nikdo – ani ten pan Šruc.
Otázka železářství v centru nezáleží na výši nájemného, ale na minimální kupní síle domorodců. Železářství se tu prostě neuživí.