Poslední krásný letní den jsme strávili u vody. Leč zavřeni v paláci Žofín na břehu Vltavy, kde probíhalo další zastupitelstvo.

Před palácem stála sanitka psychiatrické léčebny primáře Chocholouška, aby odvezla Pavla Čižinského, o jehož ne zcela normálnosti pochybuje už jen on sám.

Oposice byla oslabena o piráta Vícha, který zjara falešně obvinil radnici jako místo, z něhož se šíří koronavirus. Dle něj tam mělo být 274 nakažených. Zlí jazykové tvrdily, že si spletl čísla a toto patřilo počtu nakažených v 15x větším Dopravním podniku.

Svou chybu nikdy nepřiznal, ale Boží mlýny nemlely nadarmo a Vích sám teď zasažen koronavirem musel zůstat doma.

Na programu bylo 33 bodů, z nichž 10 předkládal exstarosta. Byly mezi nimi i body typu: Já nesouhlasím a tak zastupitelstvo ukládá radě, aby své rozhodnutí změnila.

Zprvu to běželo jak po másle. Do obědové pauzy bylo schváleno 10 bodů, což dlouho nikdo nepamatuje.

Odpoledne však po dalších technických bodech přišly na pořad těžké váhy. Zpráva o prošetření privatizace bytu s ordinací prof. Arenbergera. Materiál sám měl tři čtvrtě kila a k tomu dva další materiály od Čižiňáka.  Přestože Kontrolní výbor, opírající se mj. o stanoviska kriminální policie, státního zastupitelství či interního auditu neshledal porušení postupů při privatizaci, Pavel to vidí jinak a neustále cosi mele o privatizačním podvodu.  Lehce při tom pomíjí fakt, že kupní smlouvu schválenou zastupitelstva svévolně změnil a vypustil z ní pasáž o tom, že se pan profesor vzdává náhrady zhodnocení prostor.

Tedy pokud by v případě černého scénáře po komunálních volbách měl do toho Pavel Čižinský co mluvit, zrušil by prodej ordinace, tím by se věc vrátila do stavu ante, tedy Arenberger by byl opět nájemcem bytu s ordinací. Z toho by dostal hned výpověď a pak by přišla na potaz ona ze smlouvy Čižinským vyškrtnutá pasáž o zhodnocení. Protože v posledním roce v důsledku vytopení partají nad ním, musel celý byt s ordinací na své náklady rekonstruovat.

Dalším šťavnatým bodem bylo jmenování ředitele příspěvkové organizace Školy v přírodě v Janově nad Nisou, jímž se stal syn přechozí správcové Mühl. Ten podle konkursu byl právně někdo úplně jiný, s paní Mühlovou nemá vůbec nic společného, až na to, že posledních 10 let dělal provozního ve vile Oaza, což bylo konkursní komisi zatajeno.

Další projednávání se vleklo, po půlnoci začali jednotliví oposiční zastupitelé odcházet. To však nebránilo Pavlu Čižinskému předkládat bod za bodem, bez sebemenší naděje pro jejich prosazení.

Matematika jednání je neúprosná. Schválí se jen takové usnesení, pro které hlasuje nadpoloviční většina členů zastupitelstva. Tedy je třeba 13 hlasů.

A tak pro posledních pár Čižinského materiálů hlasovali už jen 3 zastupitelé – on sám, pí Talacko a Bodeček, na kterého městští piráti nasadili kontrolu, jestli náhodou nehlasuje s koalicí. Ostatní místní piráti už šli dávno domů spát.

A tak až do třech do rána předkládal bod za bodem, bez sebemenší naděje jej prosadit, jen aby mohl na sociálních sítích populisticky tvrdit, že prosazoval to či ono, a ta zkorumpovaná koalice to odmítla.

Aniž by se pochopitelně zmínil o tom, že jeho vlastní opoziční ovečky, se už dávno rozutekly.