Výběr těch, které má pražská volební kandidátka vymrštit do Sněmovny. Obec Praha se tu zas jednou presentuje jako kraj a tak chce mít do toho co mluvit celostátně.

Má sice tato obec jako kraj zákonodárnou iniciativu, ale užívá ji velmi zřídka. A když už se konečně k nějakému návrhu odhodlá, většinou to nedopadne. Jednak proto, že většina zbytku republiky pražským problémům vůbec nerozumí (třeba boj proti AirBnB pochopí nanejvýš v Krumlově, ostatní to považuje za boj proti svobodnému podnikání), jednak ti ostatní to s radostí těm protivnejm Pražákům zamáznou už jen z principu.

Boj o místa na pražské sněmovní kandidátce do určité míry předznamenává komunální volby v příštím roce – do Kraje Praha se proti veškeré logice nevolí v krajských, ale v komunálních volbách.

A tak máme zkušenosti s tím, když se volí podle obecných sympatií či antipatií k dané straně a pak to dopadne tak, že Prahu řídí ti, kteří v ní nevyrostli a jejím problémům vůbec nerozumí. viz Hřib či Scheinherr.

A tak jsem se podíval, kdo že se uchází o vládu nad Prahou a prosazování jejích zájmů v celostátní politice.

Na 21 kandidátních listinách je teoreticky k disposici 756 míst, přesto se o hlasy voličů uchází jen 657 kandidátů.

Se znalostí pravidel hry lze předem říct, že 9 kandidátek je zcela bez šance, neboť nejsou naplněny až po okraj a na každém vhozeném hlasovacím lístku ztrácejí tolik hlasů, kolik jim do plného obsazení kandidátní listiny chybí. Kromě nadšených lidí, kteří chtějí Praze či republice opravdu z přesvědčení pomoci, jsou tam i staří matadoři jako Vejtasa, Korte či Solis.

Za zmínku stojí i jakýsi Martin Urza, který se profesně označuje za anarchokapitalistu a kandiduje sám za sebe pod názvem „Nechceme vaše hlasy, ke svobodě se nelze provolit“.

Staré rakousko-uherské oslnění tituly se v době, kdy se dají snadno koupit na různých soukromých školách, se po 100 letech jeví komické. Přesto se objevuje i na kandidátkách. Z 657 kandidátů se zdobí tituly před či za jménem celkem 344, z nich 66 dvěma, 9 dokonce třemi a najde se i 5 kandidátů, kteří chtějí oslnit voliče tituly čtyřmi.

Rovněž profese kandidátů jsou zajímavé – tedy kdo se za co považuje. U 7

starostů, 19 radních či 30 zastupitelů se dá předpokládat, že alespoň rámcově vědí, dom čeho jsou, i když práce ve sněmovně se od komunálu dost zásadně liší.

Na prvním lístku je strana Zelených. Hrůza sama. Kromě 2 advokátů jsou všichni ostatní kandidáti lehkoživkové, žijící z různých pochybných dotací.  Jistě, je to boj proti nezaměstnanosti, ale že by lehkoživky měly řídit republiku? Když jde celá Evropa do leva, nemusí se to za každou cenu dít i tady. Na této kandidátce je 1 místostarosta a 9 zastupitelů na různých městských částech aspoň rámcově vědí, o co jde, čímž nechci hodnotit, jakou politiku na těch radnicích prosazují.

O tom svědčí profese, které o sobě uvádějí – terapeutka a koučka, poradce pro udržitelnou politiku ve městech, environmentální právnička, koordinátor integrace cizinců, včelařka v důchodu, inovátorka vzdělávání, vědkyně či odborník na družicové systémy pro dálkový průzkum Země. Zajímavé je, že Bedřich Mazavý se krčí na nevolitelném 20. místě, zatímco jeho někdejší poskok Masáre, po převratu vyhozený z radnice pro 70 dní absencí, kandidátku vede. Inu tak oplácí svět.

Ale,  abych nebyl nařčen jen z útoku proti Zeleným, i na ostatních kandidátkách se zjevují roztodivné profese, byť ne v takovém počtu. Vycházím z toho, co o sobě napsali a čím chtějí upoutat voliče: gestor grantů, jachetní kapitán, collection manager,   předsedkyně platformy Neočkovaní, matka 3 dětí,  organizátor, klavírní technik, majitelka realit, družstevník v sociálním družstvu, politický glosátor, majitel Šeberáku, myslivec, řada poradců, manažerů a specialistů Bůh ví čeho. Také mistr světa v thaiboxu, representantka hloubkového potápění – čest a slávu za jejich úspěchy, ale co s nimi ve sněmovně?

Inu, brzy uvidíme.