Během voleb do poslanecké sněmovny se kolem mnoha okrskových volebních místností rozrostly petiční stánky podivného uskupení Praha sobě, které sbíralo podpisy pro komunální volby, které nastanou až za rok.

Vyvolalo to velké vášně a nesouhlas od Prahy 9, přes Jižní Město až po Běchovice,

Řešilo se to i na Zastupitelstvu hlavního města Prahy, které uložilo radní Kordové Marvanové, aby zpracovala podnět na změnu volebního zákona, která by toto zakazoval.

My, na Praze 1 s tím máme své zkušenosti, protože se to zde objevilo už před 4 lety, kdy se podobné stánky při parlamentních volbách v roce 2018 objevily.

Nyní jsou mnohé tradiční částí velkoměsta pobouřeny tou drzostí, že se ty stánky objevily i u nich. Při tom jim kromě obecného pobouření, uniká celý smysl této kampaně.

Před 4 lety došlo k obecnému selhání Ústřední volební komise, či Ministerstva vnitra, jako jí nadřazeného orgánu.

O co šlo – do komunálních voleb předložilo uskupení Praha sobě dvě kandidátky.  Sbíralo podpisy, pro obecnou kandidátku, která potřebovala 100.000 podpisů, aby v rámci své předvolební mantry prokázalo, že zastupuje obyčejné lidi, kteří je podporují proti zavedeným stranám. Ale pro sichr si zaregistrovalo i kandidátku Praha sobě, která potřebovala jen 1.000 podpisů, s tím, že když se jim nepodaří sehnat těch magických 100.000 podpisů, májí v záloze tu druhou, a podle vývoje jednu z nich stáhnou.

Ke každé kandidátní listině, kterou bylo třeba odevzdat již 60 dní před termínem voleb, předložili totožné podpisy 29 kandidátů, kteří prohlašovali, že nedali souhlas k tomu, aby byli uvedeni na jiné kandidátní listině. Tady došlo k naprostému selhání Ústřední volební komise, i Ministerstva vnitra. kteří podle logiky věci i podle volebního zákona měly obě kandidátky vyloučit.

Použil-li bych rétoriku Pavla Čižinského, šlo určitě o korupci. Já to nevím a jsem dalek šířit v médiích či na sociálních sítích domněnky, pro které nemám důkazy.

To je první stránka věci, která ukazuje na to, k čemu podobné petice vedou.

Je tu však mnohem závažnější problém, které nám uplynulé 3 roky chování tohoto podivného uskupení v praxi na hlavním městě převádí.

Do zastupitelstva se dostalo 5 uskupení s prakticky shodným podílem na volebním výsledku a rozdělení mandátů – 14 ODS, 13 Piráti, 13 koalice STAN a TOP 09, 13 Praha sobě a 12 ANO. Koalice byla složena tak, jak složena byla, a dlouhodobě jsou v ní rozpory, ale dosud se žádné z uskupení neodhodlalo k její změně a asi k tomu už nedojde, zvláště po volebním výprasku Pirátů.

Zásadní problém je však jinde – a to je velké memento pro komunální volby za rok.

Všechna uskupení, strany i hnutí,  mají nějakou strukturu, které se musí zodpovídat ze svých činů. Praha sobě nic takového nemá. Je to parta kamarádů a spolužáků, která žádnou strukturu, které by se musela ze svých činů odpovídat nemá.

Do zastupitelstva je naivně vyneslo sto tisíc náhodných kolemjdoucích u východů z metra či kolem volebních okrsků, kteří jsou obecně nespokojeni s čímkoliv. Media považují Prahu sobě za hnutí, ale oni jím nejsou a ani se za ně neprohlašují. Prohlašují se za občanskou kandidátku, sdružující nezávislé kandidáty a sbírá podpisy na jejich podporu. Ale z podepsaných nikdo tu aktivistickou kandidátku neviděl a nikoho z nich nenapadlo, že parta kamarádů začne provádět „jejich jménem“ absurdní změny a nebude nikomu ze svých činů odpovědná.

A takové nesmysly, jako uzavření nábřeží pro automobilovou dopravu, či zákaz průjezdu Malou Stranou, boj za práva cyklistů proti automobilistům či proti majetným za práva bezdomovců, ti náhodní kolemjdoucí by se zděsili, co se jejich jménem prosazuje. Ale povolat Prahu sobě k zodpovědnosti nelze. Žádná struktura, které by byla komu odpovědná, neexistuje.