Úmyslně jsem si dal po dobu vyjednávání o koalici pauzu, abych svými jedovatými poznámkami toto jednání nenarušoval. Jsem zodpovědný politik i občan. V novém volebním období 2022-2026 jsem tedy ze hry. Jednou to přijít muselo. Každá „legrace“ jednou skončí. Byl jsem v zastupitelstvu MČ Praha 1 nepřetržitě od prosince 1990, tedy do letošních voleb celkem 32 let.
Byl jsem chvílemi v koalici, chvílemi v oposici. V jednom období jsem byl současně zastupitelem jak na Praze 1, tak na hlavním městě. Poznal jsem za ty roky, jak to v zákulisí chodí. Za tu dlouhou dobu většinu lidí, pohybujících se na Praze 1 i v okolí, znám a také si, i přes svůj věk, hodně pamatuji.
Proč jsem ale letos vypadl poprvé ze hry? Nu, s „TOP 09“ jsme se názorově rozešli. Jsem o 2 generace starší, než většina současných členů a taky na nich pozoruji odklon od původních pravicových zásad k aktivismu. Navíc někteří měli pocit, že jim zabírám místo na slunci. Takže o tom, že by mě znova kandidovali, nemohla být ani řeč. A nebyla.
Pro občany jsem pracoval na radnici už tak dlouho, že si to, upřímně, nedovedu představit ani jinak. Proto jsem se rozhodl jednat. Petr Hejma mi dlouhodobě (několik měsíců) sliboval místo na kandidátce „Těch, co tu žijí“ (STAN, KDU-ČSL a Iniciativa občanů), ale furt odkládal jednání, kde bychom se setkali s jeho partnery. Týden za týdnem ubíhal, volby se blížily a slibovaná schůzka furt nikde. Prostě Petr Hejma. Znáte to.
A pak se dlouho odkládaná schůzka opravdu konala. Konečně, volby jsou za rohem. Jenže stalo se to, co jsem nečekal. Podtrhl mě tam Hejmův kolega, místostarosta Petr Burgr, chlapík z Malé Strany, člen KDU-ČSL od roku 1990. Je fakt, že jsme spolu nikdy nijak zvlášť vřele nevycházeli, bylo to spíš takové příměří. Na radě mu vadilo, že se mu montuji do nesmyslů, které občas předkládaly odbory, které měl ve své gesci – sociální věci, zdravotnictví a kultura. Ale když vidím, že jde o nesmysl, tak do toho kyselého jablka kousnu. Jsem už takový.
Ovšem argument, který použil, aby odmítl mou kandidaturu za „Ty, co tu žijí“, byl tak absurdní, že jsem zůstal zírat. Totiž, že jsem byl do zastupitelstva v roce 2018 zvolen za „TOP 09“ a tuto stranu založil před 13 lety Kalousek, kdysi předseda KDU-ČSL, který od nich odešel po té, co se s lidovci nepohodl. Byl jsem odmítnut pro kolektivní vinu zakládajícího člena TOP 09. Jak píšu, zíral jsem. Samozřejmě, že šlo jen o záminku.
Škoda, že jsem to nevěděl dříve. Mnoho zákulisních intrik jsem již zažil, tahle mne překvapila vzhledem k pokročilému datu v kalendáři.
Nastal pro mne závod s časem.
Nechtěl jsem to vzdát, i když mi všichni hodili klacek pod nohy, a tak jsem dospěl k rozhodnutí. Založím vlastní volební stranu, bez ohledu na ztrátu mnoha týdnů, které jsme mohli s týmem věnovat kampani.
Na kandidátku jsem získal Tomáše Bajusze, občanského aktivistu, bojujícího za záchranu náměstí Miloše Formana.
V programu nové strany „Radnice pro občany“ jsme jako bod jedna měli velmi progresivní téma „Osamostatnění městských částí hl. m. Prahy“, které jsme vyjádřili v petici – můžete ji i dnes podepsat jako e-petice na gov.cz (viz. odkaz pod článkem). Cílem je úprava kompetencí Prahy, která funguje současně jako kraj i obec. Pro jednotlivé městské části jako nadřazená obec, bez které nemůže účinně řídit své lokální problémy. Nemůže vydat vyhlášku a o vše musíme obec-kraj žádat.
Stačí mít ale rozharašené vztahy mezi politiky na obou stranách a jako lokální politik pak pro občany neuděláte nic. Městské části chtějí proto stejné pravomoce jako mají ostatní obce v republice, a to v lokálních agendách městských částí. Celopražské problémy by nadále řešilo hl. m. Praha jako kraj.
Těsně před volbami se šéfové kandidátek na Praze 1 sešli v hotelu Jalta. Všichni občanům slibovali, jak se na hlavním městě pokusí získat ústupky v tom či onom.
Teď po volbách současná koalice prosadí ústupky jen těžko – už jen proto, že Pavel Čižinský skončil v oposici, zato jeho bratr Jenda Čižinský stále působí v zastupitelstvu hl. m. Prahy a už v minulosti Praze 1 škodil, co mohl. Zdá se, že postupoval podle známého pravidla ze Švejka – odvolali jste mi bratra, tak tady máte přes držku. Naše e-petice, ve světle těchto událostí, je o to více v kursu.
Čas se pro naši stranu „Radnice pro občany“ projevil jako stěžejní problém. Sice jsme byli dobří a všechny povinné náležitosti jako založení strany, transparentního účtu, kandidátky, vytvoření loga, programu, a mnoho dalších kroků jsme dokázali včas a řádně splnit v mimořádně krátkých lhůtách, ale kampaň jako takovou pro uvedení strany do povědomí široké veřejnosti na Praze 1 jsme již nemohli absolvovat.
Stihli jsme pouze kontaktní kampaň v ulicích Prahy 1 za e-petici. Peněz na reklamní kampaň pro stranu nebylo nazbyt, ale přesto za ně dárcům dodatečně veřejně děkuji.
Vše, co bylo proti nám, se pak logicky projevilo ve volebních místnostech. Podpora konkrétních kandidátů tzv. „křížkováním“ jmen (byť i za ně velmi všem voličům děkuji) místo zaškrtnutí celé strany jako celku byl poslední hřebíček našeho neúspěchu.
Volby 2022 jsou pro mne velkou změnou v životě. Cíl změnit pravomoce Magistrátu resp. kraje hl. m. Prahy vůči městským částem však trvá. Dokud nebudou kompetence změněny, budou lokální politici svým občanům stále jen slibovat, bez toho, aniž by měli reálnou možnost stav věcí účinně řešit. Petici můžete podepsat v odkaze níže a já slibuji, že ji doručím a budu obhajovat u poslanců v Poslanecké sněmovně. Moje práce ani po neúspěšných volbách, pro Vás, občany nekončí.
https://portal.gov.cz/e-petice/171-petice-za-samostatnost-mestskych-casti-hl-m-prahy