Trval od půl třetí do půl jedenácté.

Dreďák nechal svolat mimořádné zastupitelstva k záchraně javoru. Při projednávání programu koalice předložila materiál, informující o usnesení rady hl, m. Prahy z téhož týdne, který obsahoval schválení koncepce úpravy dopravy mezi Mánesem a Palachovým náměstím, jehož součástí bylo i schválení rekonstrukce Anenského trojúhelníku, čapadla a náplavky v této oblasti.

Pavlík se tam snažil přihodit i obligátní požadavek na odvolání starosty.

Několik hysterických příspěvků proti tomu protestovalo, (ne proti odvolání) protože se jedná jen o záchranu náletové dřeviny – byť dosáhla již značného vzrůstu, ale protože jeho kořeny zasahují do čapadla, bylo logické jednat o obou problémech najednou.

Kdo to ví, odpoví, co je čapadlo. Čapadlo je když.

Když se stavělo v 19 století nábřeží, které oddělilo jako povodňová hráz řeku od města, každých asi 200 metrů byl postaven pod nábřežím tunel, kterým mohli lidé z města chodit k řece. Kdo vymyslel název čapadlo a co tím chtěl říct, nevím. I Wikipedie mlčí. To konkrétní čapadlo na úrovni Novotného lávky bylo kdysi zasypáno – opět nevím proč, a jako náletová zeleň se v něm uchytil i tolik vášní vyvolávající javor stříbrný.

Koaliční materiál byl do programu zařazen, a byla k oběma bodům sloučená rozprava, neboť se týkají oba body téhož místa.

Zastupitelstvo bylo tentokrát zpestřeno přítomností asi 50 aktivistů, z části sedících na židlích, z části povalujících se po zemi, kteří bouřlivě aplaudovali, tleskali a pískali na podporu jakéhokoliv (i dementního) vystoupení kohokoliv z oposice.

Základním problémem bylo to, aby se mohlo utvořit na Anenském trojúhelníku něco nového – údajně krásného, ve formě výsadby 2 vzrostlých stromů o kousek dál, bude muset být javor pokácen. I s osazením dvou stromů mají problém památkáři, podle nich na toto místo žádná zeleň – tedy ani trávník – natož pak strom nepatří, protože tam nikdy historicky nebyla.  Přesto to chceme prosadit a demagogie typu místo trávy dlažba je jen vášnivá nadávka, stejně jako tvrzení, že molo na náplavce se má budovat jen proto, aby se na pontonu postavil dvoupatrový hotel.

Na podporu svého materiálu předložil Dreďák, (na fejsbuku vystupující jako Bedřich Mazavý) petici o zhruba 3.200 podpisech, z nichž 1.200, tedy  nadpoloviční většina byla z Prahy – a z toho 263 přímo z Prahy 1.  To, že je chabej v matematice, když tvrdí, že 1.200 je nadpoloviční většina z 3.200, bych mu odpustil, on je chabej v lecčems.

Čísla jsou nepodstatná, protože jde o petici na internetu, a podpisy stále mohou přibývat.

Taktně však pominul, že za strom v centru Prahy bojují petenti i z Belgie – prostě jim nejde o jeden konkrétní strom, ale o zelené náboženství, takže celá petice je bezcenná a má váhu jen těch asi 260 podpisů z Prahy 1. To je ostatně číslo všech aktivistů, kteří bojují proti všemu – nejprve za záchranu NNF, aby ji sebral magistrát, pak proti hazardu, posléze proti pjacetě, nyní se vrhli na záchranu onoho javoru. Přitom jim nevadí pokácení lipové aleje na nábřeží.

Jedna paní poslala při jednání zastupitelstva obrázek svého syna, navštěvujícího mateřskou školku, jak nabádá starostu, aby přestal ohrožovat javor.  Pominu-li to, že zatahování dětí do politiky mi připomíná Hitlerjugend či Pionýra, na zlém fejsbuku se hned objevil komentář, že to nekreslil nějaký předškolák, ale bývalý starosta, jehož intelektu to odpovídá.

Ostatně na komentářích k přímému přenosu se objevilo více takových perel, které ukončením přímého přenosu ze zastupitelstva zdánlivě zmizely v nenávratnu.

Pan architekt nakreslil vlastní vizualizaci jak upravit Anenský trojúhelník a zachovat při tom javor.  Trochu při tom ignoroval platné stavební předpisy a vytvořil místo schodiště pochozí svah o 11% sklonu.

Napadal studio TaK, že nakreslí to, co si u něj zadavatel objedná. Překvapivé zjištění.

Hned přišla mailem otázka od odborníka – kolik realizací má studio TaK a kolik náš pan architekt?

Já se mu vůbec nedivím, jen ho nejsem schopnej pochopit. On je totiž mimozemšťan a uvažuje v úplně jiných dimensích, za to je urputnej.

Když Dreďák vyzýval k tomu, že musíme změnit své názory a myslet nově a ne po staru, zježila se mi srst. Fosilům, jako Maříkovi a mně, kteří to ještě zažili, se hned vybavily kohoutí texty – My jsme mládež nová, Mládež Gottwaldova!

Další Dreďákovou perlou bylo tvrzení, že ten javor má svou historii, pamatuje okupaci v roce 1939 stejně tak jako okupaci v roce 1968 a jeho poražením by tato historie zanikla.

Pro mě je podstatné, že Jenda se na jednání rady hlavního města snažil neúspěšně prosadit požadavek, aby RHMP přiměla vedoucí odborů státní správy, aby změnili svá stanoviska, která jsou ke kácení javoru příznivá.

Tím se dostáváme do roku 1948, kdy po únorovém převratu přestaly platit zákony, a státní správa se musela podřídit bolševické lůze.  V demokracii platí, že samospráva nemá co mluvit do výkonu státní správy – nebo chcete-li do přenesené působnosti.

Jendovi najednou standardní demokracie vadí.

Když Dreďák s architektem a Pavlíkem se rozhodli, že musí starosta naklusat před javor, aby se jejich davu zodpovídal a on nereagoval, sebrali dav a vtrhli na radnici. Při tom fyzicky napadli tajemníka úřadu. To už jsme v roce 1932, kdy bojůvky SA napadaly kde koho a násilím mu nutily svou vůli. Výsledkem bylo legální vítězství Hitlera v parlamentních volbách v roce 1933 a následně dekrety zrušení všech demokratických základů Výmarské republiky a nástup nacistické diktatury.

DĚKUJI, NECHCI !