Primárně zvažovaná ekologická doprava Pražáků na krátké vzdálenosti – nasednete, kde potřebujete, sesednete, kam vás doveze místo auta (však každá koloběžka hlásí, kolik gramů CO₂ se jejím použitím ušetřilo) se poněkud vymkla z ušlechtilých plánů.  Místo toho se dostaly do rukou bezohledných turistů, kteří vedle chlastu, levných holek, beer-biků a pub-crawlů dostali další atrakci.

Jsou všude. Na chodnících na vás útočí, bezohledně se proplétajíce mezi chodci. Co na tom, že při odblokování koloběžky musí zájemci v apce odklikat, že nebudou jezdit na chodnících – odkliknou a ingorujou.

Když dojedou tam, kam chtějí, koloběžku nechají stát uprostřed chodníku, kde se jim hodí. Ti slušnější skupiny mají pocit, že udělali domorodcům po vůli, když je seřadí do zákrytu a nepohodí je jen tak. A tak na chodníku půl dne je seřazen houf koloběžek, které překážejí. Zábor veřejného prostranství nikdo neřeší. Obtěžují všude.

Praha 2 se aspoň svých občanů zastává a snaží se koloběžky na svém území co nejvíce omezit.

Velká radnice se snaží vyjednat s firmou Lime aspoň nějaká pravidla pro provoz koloběžek. Firma Lime je ve vyjednávání zkušená a letmý pohled na internet ukazuje, že takové problémy řeší ve všech městech, která tento „eko-byznys“ jako kobylky či sarančata  zaplavuje.

A tak se náměstek primátora Scheinheer (Praha sobě) v mediích chlubí úspěchy ve vyjednávání, kterých dosáhl. Vyjednal, že celé centrum bude červenou zónou, do níž když koloběžka vjede, tak se sama vypne.  Nevypne, jen zpomalí.  Červená zóna nefunguje, v centru je furt koloběžek jak nastláno.

Mají být zřízena schválená odkladiště použitých koloběžek, to, kde místa budou, kupodivu neurčí město, ale vybere si je firma. Divná logika – když někdo jede od někud někam, tak má hledat (jet dál) na schválené parkoviště.

Firma zavedla dokonce pokutu za koloběžku odloženou na nesprávném místě 100,- Kč (= 4 €). Směšná částka v poměru toho co rozjívená importovaná mládež v Praze utratí. Ostatně výše pokuty odpovídá ¼ hodině jízdy na tom zeleném zázraku.

Vedení Prahy 1 je nad problém koloběžek povzneseno – primárně podporují to, co náměstek primátora Scheinherr dojednal, vždyť jsou všichni z jednoho sudu.

Radní Burgr si v radničním plátku si stěžuje:

Tento problém se však řeší už několik let, což je dost dlouho na to, abychom s tím nyní něco udělali. Ubezpečuji vás, že kdyby řešení spo­čívalo v kompetenci zastupitelů MČ Praha 1, bylo by parkování zelených koloběžek již rázně vyřešeno. Bohužel si opět musíme postesk­nout nad těžkopádností našich ústředních orgánů.

A v tom to právě je!

A netýká se to jen koloběžek, ale i hluku v ulicích, nájezdů rozlučkových párty, AirBnB.

Zákon o hl.m. Praze vytvořil v roce 2000 anomálii, podle níž je Praha současně krajem a současně obcí. A obec může vydávat závazné obecní vyhlášky. Městské části nejsou nic. Sice je jim vyhláškou jménem Statut svěřeno spousta povinností, ale pramálo práv.

V ČR je 6.300 obcí, které mají vlastní pravomoci v rozhodování o dění na svém území. Nad nimi stojí ve struktuře územně samosprávných celků kraje, které dbají na koordinaci zájmů na větším území. Nejmenší obce mají kolem stovky obyvatel. Některé kompetence, převážně ve státní správě se řeší tzv. střediskovými nebo nadřazenými obcemi.

Ne tak v Praze.

Praha jako kraj svěřuje městským částem spoustu povinností formou statutu (tedy městskou vyhláškou, která má v současnosti na webu hl.m. Prahy 6 stránky změn), aniž jim k tomu dává příslušné finanční prostředky.

Jedná se o ty kompetence, které jinde v republice náleží obcím:

• Do samostatné působnosti všech městských částí se nad rozsah zákona svěřuje 76 agend (příloha 2 Statutu)
• Do přenesené působnosti všech městských částí se nad rozsah zákona svěřuje 114 agend (Příloha 3 statutu)
• Do přenesené působnosti některých městských částí (diferencovaně podle velikosti) se nad rozsah stanovený zákonem svěřuje dalších 456 (příloha 4) agend, mimochodem takové drobnosti jako matrika, živnostenský úřad či stavební úřad.

Tedy Praha jako obec se ve skutečnosti stejně chová jako kraj a to, co má zajišťovat jako obec na městské části přenáší a často si v oblasti státní správy nechává odvolací funkci, která přísluší kraji.

Naopak obce mají řadu kompetencí, které si kraj Praha stáhl na sebe a tak městské části s desítkami tisíc obyvatel (Praha 4 má 139.601 obyvatel, Praha 8 jich má 114.800, Praha 6 má 112.500) nemají možnost rozhodovat o věcech, které se bezprostředně týkají jejich území a obyvatel –  což obyvatelé nejsou schopni pochopit.

I stotisícová městská část má menší pravomoci než Vysoká Lhota na Pelhřimovsku, nejmenší obec v republice o 17 obyvatelích. Může totiž vydat obecně závaznou vyhlášku. Na rozdíl od ní nemohou městské části vydávat vyhlášky k regulaci pravidel veřejného života na svém území, nemohou si zřídit vlastní městskou policii, která by na dodržování pořádku dohlížela. Stále jen slyšíme, že se problémy řeší, ale že Praha má strážníků málo.

Občané městských částí jsou občany druhé kategorie, kteří nemají co mluvit do toho, co se jich bytostně dotýká.

Spoustu negativních dopadů na běžný život ve městě neumí nebo nechce Praha kraj/obec řešit. Zastupitelé na velké radnici ze svého globálního krajského pohledu nevnímají potřeby obyvatel jednotlivých městských částí.

Čím Praha jako kraj-obec škodí svým městským částem?

• Vše, co je Praze výborné a jedinečné (např. výnos místních daní z hotelů, výnos z tržišť, na Staroměstském či Václavském náměstí), vztahuje na sebe hl. město Praha a vše, co je problémem (kriminalita, hluk, drogy) se dostává Statutem do kompetence MČ.
• MČ nemohou operativně regulovat pouliční prodej na svém území, vše jde přes obecní vyhlášku o tržním řádu, která se novelizuje 1x za půl roku
• Vyhlášky o místních poplatcích odebírají městským částem výhody z cestovního ruchu a ponechávají jim jejich nevýhody – opilce, hluk, nepořádek
• Výnos z poplatků z ubytovací kapacity a rekreačních poplatků – je nastaven dokonce selektivně – Praha laskavě ponechává městským částem poplatky z ubytoven a sama si bere poplatky z hotelů
• Výnos z výherních hracích automatů – původně náležel tomu, kdo vystavoval povolení – tedy MČ, nyní novelou zákona přešel výnos na obce. Praha si z něj nechává polovinu k hojení své bezedné kasy, zbytek rozděluje městským částem. Ovšem jednotlivé městské části, které na svém území provoz hazardu zakázaly, dělají si na výnosy z hazardu také zálusk a tak Praha kraj-obec svou vyhláškou rozdělila výnos po celém kraji-obci podle počtu obyvatel.
• Ve městě jsou některé ulice, o jejichž využití a provozu na nich či úklidu rozhoduje hl. m. Praha a jiné, o nichž rozhoduje MČ. To běžný občan není schopen pochopit.
• Se svými problémy se občané obracejí na místní radnice, a velmi obtížně se jim vysvětluje, že této radnici bylo sice Statutem města svěřeno spousta povinností, ale ne ty zásadní pravomoci, takže jim nemůže pomoci. Že radnice městských částí fungují jen jako kamufláž demokracie.
• I chaos v dopravě a parkování zasahuje celé území Prahy jako obecní vyhláška.

Ano, jsme obyvatelé Prahy stejně jako obyvatelé České republiky, ale naším domovem, je naše městská část – Nusle, Košíře, Malá Strana, Žižkov.

Tam jsme doma a chceme tam žít podle svého!

Po 20leté negativní zkušenosti  s experimentem spočívající v tom, že hl. město Praha je současně krajem i obcí, je na čase tento pokus-omyl ukončit!