IPR, neboli institut pražského rozvoje. Podle názvu by se zdálo, že je to servisní organizace hlavního města. Opak je pravdou. Je to to organizace, která si nenechá nic poroučet a své nápady zastupitelstvu hlavního města prostřednictvím patřičných politiků tvrdě nutí.
Poznal jsem ji v roce 1994, když se ještě jmenovala ÚHAM – ústav hlavního architekta.
První popřevratové zastupitelstvo hl. m. Prahy na své poslední schůzi odmítlo jejich návrh vedení trasy části pražského okruhu v jihovýchodní části, v té době šlo o trasu kolem Petrovic k Uhříněvsi, protože navrhovaná linie byla příliš blízko k obytným domům.
ÚHAM nelenil a tentýž návrh, posunutý asi o 50 metrů, předložil po volbách novému zastupitelstvu jako novou variantu.
To byly vůbec doby, kdy mezi volbami se děly věci. Třeba poslední zastupitelstvo odmítlo zřízení pražské banky. A když se sešlo po volbách nově zvolené zastupitelstvo, ejhle, banka už byla na světě. Tyto souvislosti se však člověk dozvídal až s odstupem.
I nyní je IPR zcela samostatnou a neovladatelnou organizací, která si jede podle svého a řídí hlavní město.
Jeho bývalý ředitel arch. Hlaváček, byl před 4 lety zvolen prvním náměstkem primátora. V dresu TOP 09, do níž, přes opakované sliby nikdy nevstoupil. Nám celé 3 roky sliboval svolat jednání o umístění pomníku maršála Radeckého v rámci rekonstrukce Malostranského náměstí, ale aktivistům z IPRu se to nelíbilo a tak ke schůzce nikdy nedošlo.
Nyní po průseru s Hlubučkem, se kterým 4 a půl roku každý týden zasedal v radě hlavního města a nic proti němu neměl, se rozhodl zachraňovat STAN, (do kterého samozřejmě opět nevstoupí) a postavil novou „svou“ kandidátku ze zcela neznámých starostů z pražské periferie a věří v obrodu.
Jenže šéf STANu Rakušan, po té, co rozruch utichl, neměl lepší nápad než svolal mimořádný sněm, kde vše znovu oživil a rozvířil, výsledkem čehož je pokles preferencí na 4,5%.
Ale zpátky k IPRu. Je to organizace plná mladých a nadějných aktivistů, kteří vymýšlejí kdejaké hovadiny a snaží se je vnutit ostatním. Bez ohledu na generační rozdíl a zcela jinou filosofii se oficiálně pohoršují nad parkovacími stáními v Nerudovce nebo na kruhový objezd před Prašnou bránou.
To není vše, jen to ostatní zatím nezískalo takovou mediální pozornost, ale plán zřídit na parkovišti šikmo proti Národnímu muzeu dřevěné budky na koupání feťáků a bezdomovců, představa zřídit v Bolzanově ulici pro větší pohodlí klientů Naděje obrazovou galerii. Náhrada řádné jízdních pruhů v ulicích cyklopruhy, což produkuje zácpy od Ludmily po Kartouzskou a zvýšené exhalace z dopravy je opravdu ekologická akce. A jen Bůh ví, co se v IPRu zase vymyslí.