Školská komise řešila šikanu na základní škole na Uhelném trhu. Problém byl v tom, že nikdo nic konkrétního nevěděl. Jak ředitel, tak třídní učitelka odmítli sdělit podrobnosti.

Prý tam došlo i ke zlomenině. Lícní kosti. Tedy jeden kluk dal druhému pěstí po čuni. Ale v čem spočívala ta šikana, jsme se nedozvěděli.

A tak se diskuse svezla na to, že na školách má být psychologický preventista a že učitelé mají spoustu práce, protože jsou zavaleni papírováním.

To, že se děti ve třídě poperou, nepokládám za nic mimořádného.

Vyrůstal jsem na pomezí Košíř a Motola. Na druhém stupni do naší školy přešly i motolské děti. Pod Motol kromě oblasti pod nemocnicí a vilek Nového Motola, spadala i nouzová kolonie Hliník. A to byli pěkně ostří kluci. Člověk se musel s každým z nich porvat, aby se zařadil do třídní hierarchie.

A když se začaly probírat dějiny starověkého Řecka, nastaly hromadné rvačky – kluci se rozdělili na sparťany a atéňany a mydlilo se to každou přestávku. Později vývojem času sparťané zůstali sparťany a z atéňanů se stali slávisti.

Škola má děti připravit na život a tak i rvačky, umět si vybojovat postavení ve společnosti, k tomu patří.

Od těch dob vím, že v případě hrozícího konfliktu je třeba dát první ránu. Často je pak jen jediná.

Ale furt nevíme, v čem byla ta šikana a zda vůbec byla. Zlomená lícní kost je maximálně ublížení na zdraví, ale ne šikana. Zda si jen maminka nepřišla do školy stěžovat, a dělá se z toho aféra..