Je divná představa, že si někdo pronajme 100 metrový prostor třeba na kadeřnictví, a v něm má 6 kadeřnic, které ovšem nezaměstnává, každá jede na Švarc systém a tak žádá radnici pro ně o souhlas s podnájmem. Každé z nich se podnajme 2 m2 a akceptuje se letité pravidlo, že z podnájmu se platí o 30% více a souhlas s podnájmem je vydáván na 2 roky. Tento ekonomický nesmysl však funguje leta.
Jenže radnice jako majitel těch prostor se musí chovat jako řádný hospodář, ale navýšení příjmů ze dvou metrů v praxi znamená taky jen zvýšení nájmu o 120 Kč měsíčně.
Všichni vědí, že je to blbě, že dotyčná kadeřnice či pedikérka užívá více než ty 2 metry, taky chodí na záchod, užívá světlo, vodu, teplo, elektřinu, zkrátka užívá celý prostor a městská část jako vlastník prostoru je systematicky okrádána, ale každému je to fuk.
Každé 2 roky Rada tupě hlasuje o souhlasu s prodloužením podnájmu za stejných podmínek. Již několik let sice při tom žbrblá a tvrdí, že s podnájmy je třeba něco udělat. Ale nějak se nic neděje.
I já už čtvrt roku do rady nepředkládám žádné žádosti o prodloužení podnájmu a chlácholím radu tím, že se připravuje nová koncepce.
Ale už Tonda Zápotonda říkal, že samo se nenakope. A tak jsem do toho pustil.
Prostudoval jsem tisícovku zápisů z rady za posledních 20 let, jen pasáže, týkající se podnájmů by daly na 200 stránkovou knížku. A objevil jsem nečekané. Kam člověk strčí nos, objeví páchnoucího kostlivce – samozřejmě obrazně, jako doktor vím, že kostlivci nepáchnou.
Některé podnájmy jsou již z 90. let, aniž se něco změnilo – třeba minimálně valorizace.
Různí podnikatelé (teď opouštím kadeřnice – problém je mnohem širší) si pronajali nebytové prostory (nebo v nich zůstali z předpřevratových dob nebo po malé privatizaci) a zjistili, že by se prostor dal podnajmout, aby na ně někdo dělal – často aniž se koho ptali – a z podnájmu získat mnohem víc, než kolik sami platí radnici.
Byli i tací filutové, kteří pronajali celý prostor, když byl velký, tak i několika subjektům extra a pořádali o souhlas podnájmem.
Až v roce 2003 se rada snažila udělat pořádek a schválila navýšení nájemného z podnajaté části o 30% a souhlas platil jen 2 roky. Ovšem, to je jen formalita, každé 2 roky se souhlas automaticky prodlužoval na další období, aniž se někdo zamýšlel nad tím, je-li to dobře nebo ne.
Ne všechny podnájmy se v zápisech z rady najdou, v období 2003 – 2006 povoloval příslušný radní pro majetek podnájmy v rámci svých tehdejších kompetencí, a tudíž žádosti neprocházely radou. Rovněž na mnoho žádostí z popřevratových dob jsem narazil spíš omylem – byla-li o nich v zápise citace z historie. Získat úplný přehled je možné jen metodou pokus–omyl v jednotlivých nájemních smlouvách, či v jejich dodatcích, jít do každé nájemní smlouvy (a těch je na 12 000) a zkoumat, zda člověk nenarazí na podnájem.
Díky ledabylému rozdělování domů na jednotky externími firmami po roce 2000, se stávalo, že byla jako jedna jednotka, zapsány i prostory, které spolu stavebně přímo nesouvisely – třeba dvě části téže jednotky jsou odděleny chodbou a mají samostatné vchody z ulice – ideální situace pro podnájem.
Po roce 2007 se situace trochu vyčistila, když rada vypovídala nájemce a uzavírala, šlo-li to, nájemní smlouvy přímo s podnájemníky.
Dalším problémem bylo to, že když podnikateli přestali jít kšefty, žádal o změnu účelu využití – tedy chtěl souhlas s jiným podnájemcem, který by jinou službu provozoval. A rada to bezmyšlenkovitě povolovala, aniž se zajímala třeba o cenovou úroveň dané služby.
A tak opravny domácích spotřebičů se pozvolna měnily v opravny mobilů, a když ani ty nevynášely, třeba ve zlatnictví, kamuflované jako opravna šperků.
Oblíbené jsou žádosti o podnájem 10 m2 na cestovky, poradenské služby zdravé výživy či pojišťování proti čemukoliv, na poskytnuté stolu a židle jako zastoupení čehokoliv.
Abych se vrátil ke kadeřnictvím, ty se dají udělat ze všeho – chemické čistírny v Dlouhé ulici, či z latinskoamerického kulturního střediska v ulici Jungmannově. Obě za mizivý nájem, odpovídající původnímu, dotovanému určení.
Je několik kategorií podnájmů
u této firmy (dnes už po jiným jménem) je nehorázný požadavek, aby jim MC přispěla na ztrátu způsobenou kovidem – o své zisky se s námi nedělí (platí konstantní částku, nájemného, ať pronajímají prostory sebevýhodněji), ale na ztrátu bychom měli přispět.
Všechny tyto společnosti mají povinnost si nového nájemce nechat schválit radou, ale tím náš projev vlastnických práv vlastně končí. Jiné pronajaté celé domy tuto povinnost nemají. S těmi se nedá nic dělat, jen trpělivě čekat až ty smlouvy po letech doběhnou.
Návrh řešení – zvýší se majitelce Salonu krásy nájemné z celého prostoru o 10 – 15% a dá se jí právo libovolného podnájmu a přestaneme si hrát na zvýšení ceny podnájmu za 2 m2.
Návrh řešení – zvýší se podnikatelce nájemné z celého prostoru o 25% a dá se jí právo libovolného podnájmu a přestaneme si hrát na zvýšení podnájmu za 1 m2. Vyšší sazbu navrhuji jako daň za drzost.
Návrh řešení – zvýší se podnikatelce nájemné z celého prostoru o částku, kterou je třeba projednat ve zdravotní komisi a dá se jí formálně právo libovolného podnájmu byť se tak fakticky paní podnikatelka chová.
Návrh řešení – zvýší se cena podnájmu na rovný podíl nájemného z celého prostoru pro všechny podnájemníky a současně se začne připravovat rekonstrukce nebytového prostoru na byty
Návrh řešení – tady je třeba postupovat individuálně a podezřelé podnájmy prověřit. Pokud je nebytový prostor pronajat ze 100%, je na místě výpověď a vypsání záměru – může být adresný na současného podnájemce, ale za jinou cenu – kterou platil za podnájem.
Návrh řešení – výpověď a řešit rekonstrukci nebytových prostor na byty
Jako další obecný podnět, je návrh na zpoplatnění umístění sídla společnosti do nebytového prostoru – nájemci jednou sazbou a podnájemcům dvojnásobnou