To je v pořádku, když někdo vyleze na výsluní, má mít všechno v pořádku a nemůže se divit, že po něm novinářské hyeny, jak říká náš pan president, půjdou a budou se snažit na něj něco najít.
Lynčovat ho kvůli privatizaci bytu v Bolzance, ale není zas až tak košer.
Hned po sametové revoluci měla Praha 1 projekt, jak přitáhnout lékaře k území – nabídka bytů s ordinací. Tehdy byly i úvahy, že praktik musí sloužit, či být svým pacientům k disposici ve dne v noci. Skutečnost šla jinudy.
Praha 1 tehdy pronajala zhruba 10 bytů s ordinací. Tak fixovala na svém území gynekologa, urologa, imunologa, dětského chirurga, stomatologa i kožaře, navíc ošetřujícího kožní problémy bezdomovců, neb jeho byt s ordinací je ve stejném domě, kde sídlí Naděje. Přičemž nutno podotknout, že primární bylo zajistit tuto ordinaci pro občany Prahy 1.
Podmínkou bylo do roka byt rekolaudovat na byt s ordinací. To doktor Arenberger splnil. Pokud si vzpomínám, tak mladý Arenberger (je-li mu dle rodného čísla nyní 62 let, tak tehdy mu bylo asi 30 let) osobně tahal pytle s cementem, aby splnil požadavky radnice. Vlastnoručně byt upravil a dovedl ke kolaudaci.
Jak člověk stárne, a je-li dobrý ve své profesi, tak také kariérně stoupá a tak se postupně z řadového dermatologa postupně mění na šéfa oddělení, šéfa kožní kliniky, na šéfa Vinohradské nemocnice až na šéfa celého českého zdravotnictví.
V jednom se musím dr Arenbergera zastat – ač to píší média a myslí si to i bývalý starosta Pavel Čižinský, který v roce 2019 Arenbergerovi byt prodal – nikdy nepodvedl radnici tím, že by zatajil své nemovitosti. Není to tak, že by vyplnil nějaký formulář, kde by je zatajil. Nikdy takovou informaci po něm radnice nechtěla.
To, že v nich má chaos, je jiná věc, ale nikdy nezapřel své nemovitosti – nikdo jejich seznam po něm nikdy nechtěl, protože pro privatizaci bytu s ordinací nebyl takový údaj potřebný.
Arenbergrovi patří areál bývalého Státního statku v Netřebě na Mělnicku. Ó jaká hrůza. Ale než se jich zmocnil Státní statek, tak pozemky sebral jeho předkům. Asi byl jeho otec kulak, nebo jen větší sedlák. Rozhodně však kolektivizace svůj plán nedotáhla do konce. Kulakům zabavila majetek, ale už to nedotáhla do konce a nepřipravila je o majetky zápisem do katastru. A tak, když šli bolševici do od válu, začaly se majetky vracet. I kulacké pozemky původním okradeným majitelům.
Většina z těch Arenbergerových nemovitostí jsou kousky orné půdy, pastvin, lesů, luk či kus rybníka – tedy nic, kde by se dalo bydlet.
Podstatné však je, že pro privatizaci jeho bytu, k níž došlo po 25 letech, co tam měl ordinaci, to nehrálo vůbec žádnou roli. Nic nezatajil, nikdo ho o přehled majetku nežádal.
Privatizace domu v Bolzanově ulici se připravovala asi 10 let, pro problémy s půdní vestavbou. Jeden StBák odmítl zpřístupnit svůj byt pod půdou, aby bylo možno na půdu dopravit těžké traverzy.
Někdy v průběhu těch 10 let odbor zpracoval tabulku jako přípravu pro budoucí privatizaci. Chybou úřednice se údaj za lomítkem u rodného čísla jiného vlastníka přepsal i do řádku pod ním. Tady vznikl problém, že se před privatizací objevilo u Arenbergerova bytu chybné rodné číslo a tím pádem i dotaz na katastru po letech vyšel na prázdno.
Tento údaj pro vlastní privatizaci neměl žádný význam, byl potřeba až pro zápis prodané jednotky do katastru. Tady pak pochybil katastrální úřad, že chybné rodné číslo neodhalil a zápis nevrátil jako chybný zpět na Prahu 1.
Pravidla pro privatizaci byla schválena v roce 1998, včetně 10% slevy při platbě do 2 měsíců, a podle nich bylo od té doby privatizováno více než 4 a půl tisíce bytů.
Podmínky o tom, že žadatel o privatizaci nesmí vlastnit nemovitost vhodnou k bydlení v Praze či ve Středočeském kraji, je v podmínkách magistrátních, nikoliv v podmínkách Prahy 1. Někteří to nechápou.
Po řadě rozhovorů jsem pochopil, že redaktoři nechápou, že Praha 1 a hl.m. Praha má rozdílné podmínky privatizace. Že nechápou rozdíl mezi obcí, krajem, městskou částí, myslí si, že existuje systém nadřízenosti a podřízenosti – majetek městem přímo vlastněný a majetek svěřený k samostatnému hospodaření městským částem..
Arenberger nevyplňoval žádný formulář, kde by své pozemky zatajil. Prostě ten údaj tam byl navíc a vlastně nic neznamenal – až na tu chybu, která rozpoutala mediální orgie zloby a nenávisti.
Ke každé privatizaci, stejně jako k jiné disposici s majetkem se ze zákona musí vyhlásit veřejný záměr. V tomto případě vyhlásila záměr v listopadu 2018 předchozí rada. Po třech měsících (už po volbách) znovu projednala rada i zastupitelstvo vlastní prodej. Ty 3 měsíce veřejného vyvěšení záměru byly obdobím, kdy kdokoliv mohl tento záměr napadnout. Nestalo se tak.
Pod smlouvou je podepsaný Pavel Čižinský, který dle svého zvyku do smlouvy přidal pár odstavců, ale jako právník by měl být zvyklý na to, že právní terminologie musí mít přesný význam. Vložil tam pasáž, o které si myslel, že zaručuje povinnost trvale v bytě bydlet, zatímco napsal, zachovat byt k trvalému bydlení – tj., že nesmí být po dobu 10 let prodán či pronajat. Navíc vypustil pasáž, v níž se prof. Arenbereger vzdává nároku na zhodnocení obecního majetku. Tím způsobil městské části potenciální škodu. Holt je to expert.
To, že ten rozdíl nechápou media, natož pak občané, chápu, je to trochu složité. Ale že to nechápe vystudovaný právník Čižinský, a plete si pojmy zachovat trvalé bydlení s pojmem muset tam fyzicky bydlet, a sám při vlastnoruční úpravě kupní smlouvy tam vložil něco jiného, než co chtěl je komické.
Pavel Čižinská, bývalý starosta se projevil jako špatný manažer a proto byl i odvolán. Nyní se projevuje i jako špatný právník.